Zdroj: www.ballroom.cz

Základní postoj je takový, že partneři stojí naproti sobě s chodidly paralelně u sebe, špičky i kolena se dotýkají. Podstatu a charakter tanečního postavení spíše než termín "taneční držení" vyjadřuje slovo "abrazo - objetí". Partner svou pravou rukou objímá záda partnerky, ona se jej drží buď na rameni nebo kolem krku. To záleží na tělesných dispozicích, náladě, druhu tančené figury. Volné ruce jsou spojené tím způsobem, že partner jakoby hledí do své dlaně, přičemž se ruce nacházejí nikoliv v rovině uprostřed páru, ale jsou posunuty na stranu partnera. Obě hlavy směřují ke spojeným rukám.
Postavení je uvolněné, kolena nejsou propnutá. Kroky se tančí s nášlapem na špičku. (Ovšem budete-li tančit přes patu, neublíží vám to, ale není to tak měkké a snáze lze šlápnout partnerce na nohu.) Zadní noha se v koleni propíná, což vytváří dojem elegantní dlouhé linie. Krok je tvořen vždy třemi fázemi: napřímením nohy do výchozího směru, přenesením váhy s případným otočením a propnutím zadní nohy. Navíc, uprostřed kroku je obvyklé dodržovat, že se kolena míjejí těsně u sebe. Tanečník musí být také veden snahou, kromě výjimečných případů, tančit stále v jedné úrovni, bez klesů a zdvihů. Je také možno vidět některé tanečníky, že stojí v páru v postavení, jež připomíná písmeno A. To není chyba, je to jen jedna z dalších možností, jak je možno tančit tango.
Tango se tančí na hudbu, která hraje. Přestane-li hudba hrát, tanečníci se zastaví a počnou opět tancovat se začátkem nové skladby. Jednotlivé variace postrádají rytmizaci, jak si můžete všimnout v popisové části, je stanoven pouze obvyklý počet kroků. Interpretace je zcela závislá na druhu skladby, melodii, náladě, technické vyspělosti tanečního páru a situaci v okolí na parketě. To dává tanečníkům neuvěřitelnou svobodu projevu, které se u jiných tanců v takové míře nedostává. Proto lze vidět, jak dva páry tančí tytéž figury v tentýž okamžik zcela odlišným způsobem.